Tradiční čínská medicína nahlíží na děti jako na jemné a citlivé bytosti (zejména z pohledu vývoje orgánů a nervové soustavy). Když děti přestimulovávají nervový systém v hlavě (informační tsunami z televize, tabletů apod.), bere jim to sílu na fyzický vývoj a růst orgánů. Tyto děti mohou mít následně oslabenou slezinu a ledviny díky nedostatečnému prokrvení. V konečném důsledku to může vést k nesprávně fungujícím metabolickým procesům. Tato nerovnováha může vyústit v různá autoimunitní onemocnění či různé alergie.

Velká část dětské populace je na denní bázi obklopena mnoha podněty a spousta věcí k ní přichází automaticky. Děti tak nejsou často nuceny o něco zdravě usilovat nebo se o něco snažit. Mohou tak postupem času ztrácet kreativitu spolu se schopností umět se vcítit a mít smysl pro soucit.

Většina dnešních dětí také čím dál méně píše rukou. Komunikují spolu “ tlačítkově” přes telefony. Ale právě činnosti, u kterých děti zapojují ruce, jim budují tzv. éterné tělo. To znamená, že si touto cestou dobudovávají svoji sílu a umějí pak snáze zpracovávat zážitky a emoce. Na “dotrávení” zkušeností a zážitků je dobré využívat pohyb, ideálně chůzi. Tady se nám potvrzuje ono lidové moudro “potřeba něco rozchodit” 🙂.

“Nestrávené” duševní prožitky vyvolávají neklid, podrážděnost či neurotické tiky. Děti nemají dostatečný rozum a zkušenost všechno strávit. Proto je dobré s dětmi trávit čas venku v přírodě nebo na hřišti a nechat je takříkajíc vyřádit.

U světa her a počítačů vnímám také riziko virtuální reality. To znamená, že děti si fantazijní svět z her promítají do své vlastní reality, a ne vždy pak vnímají tu realitu opravdovou (např. fenomén více životů a testování co naše těla fyziologicky zvládnou a co už ne). U dnešních dětí je dobré rozvíjet umělecké složky, což jim pomůže lépe pochopit význam techniky a digitalizace v dnešní době. Technika by jim měla sloužit jako nástroj spíš než ovladač.

S rozvojem uměleckého ztvárnění pracuje velmi pěkně waldorfská pedagogika. Waldorfské školy kladou důraz na to, aby se děti usadily v tom, v čem jsou dobré a co je jejich silnou stránkou. Z této dovednosti a ukotvenosti pak v životě hodně čerpají a těží.

Jedna z technik, se kterou tento pedagogický směr pracuje, je eurytmie. Jde o pohybové umění, díky kterému dítě v pohybu zažije např. učení číslic nebo tvarů. Rychleji se učí a navíc si zdokonaluje prostorové vyjádření, které je důležité zejména pro matematiku a obdobné exaktní obory.
Rozumím tomu, že vývoj není možné zastavit a ani nejsem příznivec tohoto smýšlení. Jen si říkám, že v tom ultra rychlém digitálním proudu nám mezi prsty protéká cit pro selský rozum a míru, kdy už nám daná věc neslouží a bere nám.

Osobně si myslím, že důležité je udržet zdravou hranici mezi zapojováním hlavy a těla 😉. Vaše dítě vám ostatně začne případnou nerovnováhu vysílat🙂. A je jen na vás nakolik tento signál zachytíte. Přeji vám, ať vaše vysílače fungují častěji na vlnách klidu a sebepoznání než neklidu a podrážděnosti