Tradiční čínská medicína nahlíží na děti jako na jemné a citlivé bytosti (zejména z pohledu vývoje orgánů a nervové soustavy). Když děti přestimulovávají nervový systém v hlavě (informační tsunami z televize, tabletů apod.), bere jim to sílu na fyzický vývoj a růst orgánů. Tyto děti mohou mít následně oslabenou slezinu a ledviny díky nedostatečnému prokrvení. V konečném důsledku to může vést k nesprávně fungujícím metabolickým procesům. Tato nerovnováha může vyústit v různá autoimunitní onemocnění či různé alergie.

Velká část dětské populace je na denní bázi obklopena mnoha podněty a spousta věcí k ní přichází automaticky. Děti tak nejsou často nuceny o něco zdravě usilovat nebo se o něco snažit. Mohou tak postupem času ztrácet kreativitu spolu se schopností umět se vcítit a mít smysl pro soucit.

Většina dnešních dětí také čím dál méně píše rukou. Komunikují spolu “ tlačítkově” přes telefony. Ale právě činnosti, u kterých děti zapojují ruce, jim budují tzv. éterné tělo. To znamená, že si touto cestou dobudovávají svoji sílu a umějí pak snáze zpracovávat zážitky a emoce. Na “dotrávení” zkušeností a zážitků je dobré využívat pohyb, ideálně chůzi. Tady se nám potvrzuje ono lidové moudro “potřeba něco rozchodit” ?.

“Nestrávené” duševní prožitky vyvolávají neklid, podrážděnost či neurotické tiky. Děti nemají dostatečný rozum a zkušenost všechno strávit. Proto je dobré s dětmi trávit čas venku v přírodě nebo na hřišti a nechat je takříkajíc vyřádit.

U světa her a počítačů vnímám také riziko virtuální reality. To znamená, že děti si fantazijní svět z her promítají do své vlastní reality, a ne vždy pak vnímají tu realitu opravdovou (např. fenomén více životů a testování co naše těla fyziologicky zvládnou a co už ne). U dnešních dětí je dobré rozvíjet umělecké složky, což jim pomůže lépe pochopit význam techniky a digitalizace v dnešní době. Technika by jim měla sloužit jako nástroj spíš než ovladač.

S rozvojem uměleckého ztvárnění pracuje velmi pěkně waldorfská pedagogika. Waldorfské školy kladou důraz na to, aby se děti usadily v tom, v čem jsou dobré a co je jejich silnou stránkou. Z této dovednosti a ukotvenosti pak v životě hodně čerpají a těží.

Jedna z technik, se kterou tento pedagogický směr pracuje, je eurytmie. Jde o pohybové umění, díky kterému dítě v pohybu zažije např. učení číslic nebo tvarů. Rychleji se učí a navíc si zdokonaluje prostorové vyjádření, které je důležité zejména pro matematiku a obdobné exaktní obory.
Rozumím tomu, že vývoj není možné zastavit a ani nejsem příznivec tohoto smýšlení. Jen si říkám, že v tom ultra rychlém digitálním proudu nám mezi prsty protéká cit pro selský rozum a míru, kdy už nám daná věc neslouží a bere nám.

Osobně si myslím, že důležité je udržet zdravou hranici mezi zapojováním hlavy a těla ?. Vaše dítě vám ostatně začne případnou nerovnováhu vysílat?. A je jen na vás nakolik tento signál zachytíte. Přeji vám, ať vaše vysílače fungují častěji na vlnách klidu a sebepoznání než neklidu a podrážděnosti