V té mojí pasivitě mi není vůbec špatně😉. Tzv. stav pozorovatele, kterým teď procházím, mi dává odpovědi na spoustu otázek. Otázky tipu “ proč se to zase stalo” nebo “ proč mi tento člověk/ tato událost vstoupila do života”…najednou mi to tak říkajíc spíná a dostavuje se onen známý AHA moment. A to jen díky tomu, že pozoruju a pořád nemluvím (což dělám opravdu moc ráda:).

Někdy se věci pohnou právě proto, že je necháme být. Nezasahujeme. Pozorujeme sled událostí. Takový protipól dnešní doby. Ta naopak klade velký důraz na akčnost, aktivitu a rychlost. Jsme akční, on-line a smart. Frčíme a jsme IN.

Aby nám tyto “akční” vlastnosti mohly sloužit, měli bychom je vyvažovat druhým pólem – pasivitou a pozorováním. Ty nás pro změnu zklidňují a zesilují naše podvědomé vnímání. Vnímání, které nám pomáhá si uvědomovat kdo jsme a co chceme.

Naše oko pozorovatele můžeme kromě okolního světa upřít i do svého nitra. Náš mikrokosmos s námi komunikuje každý den🙂 a je jen na nás nakolik této řeči chceme rozumět. Dech, svalová tenze, bolest, hlas – to všechno patří k projevům našeho vnitřního já.

Zkusme čas od času jen “být” a vnímat, co se s námi děje uvnitř. Dlouhodobě nás to totiž posiluje.

Až se příště ocitnete v situaci, ve které vám nebude dobře, zkuste vnímat co kde na těle cítite (tlak, bušení srdce, studený pot, chvění, mravenčení, bolest). Tlak a bolest v žaludku může poukazovat na téma sebejistoty a sebevědomí. Bolest zad obecně můze symbolizovat přílišné přetěžování sebe sama. Bolest hlavy nadmíru myšlenek a neschopnost vypnout a uvolnit se. Bolest v ženských orgánech nás může upozorňovat na téma ženství či mateřství.

V takových situacích nezapomínejte především dýchat – rozproudíte nejen zablokované myšlenky, ale i zablokovanou energii, která brání volnému projevu.

Přeji vám, aby vaše energie proudila nejen v květnu😉 .